______________________________________________________________

______________________________________________________________

MARIA VALTORTA

Zbývá jen pár věrných beránků, připravených nabídnout své krky noži oběti…

„(…) Dívám se na své stádo… Moje? Už ne moje. Byly jste mými ovcemi a opustily jste mé pastviny…

Venku jste našli Zlého, který vás svedl, a už jste si nepamatovali, že za cenu své Krve jsem vás shromáždil a zachránil před vlky a žoldáky, kteří vás chtěli zabít. Zemřel jsem za vás, abych vám dal Život a plnost Života, jakou mám v Otci.

A vy jste dali přednost smrti. Postavili jste se pod znamení Zlého a on vás proměnil v divoké kozy.

Už nemám stádo. Pastýř pláče.

Zbývá jen pár věrných beránků, připravených nabídnout své krky noži oběti, smíchat svou krev – ne nevinnou, ale milující – s mou nejnevinnější krví a naplnit kalich, který bude vztyčen v poslední den, na poslední mši, než budete povoláni k hroznému soudu.

Skrze tuto Krev a tyto krve, v poslední… hodinu budu moci sklidit svou poslední úrodu mezi posledními spasenými.

Všichni ostatní… Budou sloužit jako sláma pro odpočinek ďáblů a jako ratolesti ve věčném ohni.

Ale moji beránci budou se mnou. Na místě, které jsem si vybral pro jejich požehnaný odpočinek po tolika zápasech.

Jejich místo je jiné než místo spasených.

Pro štědré je zvláštní místo. Ne mezi mučedníky, ani mezi spasenými.

Je jich méně než prvních a mnohem více než druhých a stojí uprostřed, mezi dvěma řadami.

Vytrvejte, vy, kteří mě milujete.

Toto místo stojí za veškeré současné úsilí, protože je to oblast spoluvykupitelů, v jejichž čele stojí Marie, moje Matka.

______________________________________________________________